Blog

Blog Zloděj zážitků?

Jelikož přes léto a na podzim mám spoustu práce s fotkama jiných lidí, na fotky mé rodiny nezbývá čas. Většinou po dovolené fotky rychle stahuji do svého PC, abych si uvolnila místo na CF kartě - opět pro své zákazníky. Letmo fotky prohlédnu na monitoru a na nějakou dobu uložím k ledu!

Dokud jsem neměla děti, tak jsem si foťák brala všude s sebou, abych zaznamenala výlety, dovolené, cestu do práce, cestu z práce - zkrátka běžné vzpomínky. Pak mi ruce zaplnilo první dítě a už se mi těžký foťák tak často tahat nechtěl a zrcadlovku na krátký čas nahradil telefon, ano, je to hrozný, ale je to tak. Však to znáte, je lehčí, vejde se do kapsy a máte ho vždy u sebe. Fotky z něj ale pro mé oko nebyly vůbec dobré a na velké dovolené jsem i přes nošení dítěte a věcí okolo něj začala opět brát i velký foťák, většinou v brašně, kam patří, což byla docela fuška.

Když přibylo druhé dítě, vrátila jsem se opět na nějako dobu k telefonu:) a čím víc bylo povinností okolo dětí a čím víc se toho okolo nich dělo, tím míň jsem foťák vytahovala. Je to divné, když to říká fotografka, ale najednou jsem měla pocit, že o ty momenty přes hledáček fotoaparátu přicházím, že je chci s dětmi zažívat a ne je fotit a pak je vidět na monitoru, papíře...a připomenout si je později bez vlastního zážitku:(

Zjistila jsem, že ne všechno je potřeba zaznamenávat! Já osobně nemám z dětství moc fotek a ve finále mi to vůbec nevadí. Moje potřeba vše fotit a mít na všechno album s popiskama časem opadla a nyní, když jedeme na nějakou větší dovolenou, mám foťák s sebou s jedním objektivem, který mi leží na dně batohu na zádech spolu se svačinami pro děti a cvakám tak nějak s rozumem, protože, kdo se má tou hromadou fotek pak probírat:)